PRÁVO NA SEBEOBRANU. Ozbrojené intervence a konflikty

Vývoj bezpečnostní situace ve světě není v současnosti příliš optimistický. Často dochází k ozbrojeným intervencím bez autorizace Radou bezpečnosti (RB) a k jejich zdůvodnění mnohdy domnělým, a tudíž nelegálním právem na sebeobranu. Interpretace zákazu použití ozbrojené síly, včetně práva na sebeobranu, je ze strany některých vlád i autorů velice kontroverzní, neboť se vytvářejí další výjimky nad rámec platného mezinárodního práva, včetně Charty OSN. Studie věnuje pozornost nejen různým doktrinálním názorům, nýbrž i skutečné mezinárodní praxi, zejména mocných států, která mnohdy nebere úlohu mezinárodního práva příliš v potaz. Zákaz použití síly tímto způsobem eroduje. Autor se zabývá zákazem použití síly, včetně aktů agrese, zločinu agrese, právem na individuální i kolektivní sebeobranu, včetně sebeobrany proti nestátním aktérům, zejména pak teroristickým útokům. Zmíněny jsou i kybernetické útoky. Analýze byly podrobeny problematické ozbrojené intervence, zejména tzv. intervence humanitární. Zvláštní pozornost pak byla věnována intervencím v bývalé Jugoslávii, Afghánistánu a konfliktům na Blízkém východě (Izrael – Hamás) nebo Ruská federace – Ukrajina. Poslední kapitola je věnována aktuálnímu problému dominance i hegemonie některých států, zejména USA, ve světové politice a jejího dopadu na vývoj mezinárodního práva. Podle názoru některých amerických autorů ozbrojené intervence, ať ospravedlnitelné či nikoli, rozumné nebo nerozumné, budou naší skutečností i v době, která teprve přijde.