Kritika právní odpovědnosti

Co je to odpovědnost? Na této „velké“ otázce si v posledních 60 letech vylámal zuby nejeden český právní teoretik. Dominujícím přístupem k odpovědnosti je u nás v současnosti tzv. teorie sankce, podle které je odpovědnost sekundární sankční povinností, která nastupuje jako sankce za nedodržení povinnosti primární. Zároveň bývá ale paradoxně odpovědnost koncipována jako tzv. aktivní odpovědnost, tedy odpovědnost za dodržení povinnosti. Tím vzniká specificky „český“ problém odpovědnosti: člověk odpovídá, protože je sankcionován, a zároveň je sankcionován, protože je odpovědný. Odpovědnost se takto tváří jako vnitřně rozporný a nesmyslný koncept, neboť obě koncepce mají ambici popisovat odpovědnost v témže rozsahu (jsou koextenzivní). Nejnovějším trendem české teorie práva je proto skeptický přístup, který se snaží problematickému pojmu odpovědnosti úplně vyhnout. Na druhé straně, podíváme-li se do zahraniční literatury, smysluplná debata o odpovědnosti dnes stojí v základu analytických i normativních přístupů k právu a ovlivňuje další rozvoj právního myšlení a právní regulace v Evropě. Běžně se tu přitom, na rozdíl od české literatury, rozlišuje mezi odpovědností (Verantwortung/responsibility) a zavázaností (Haftung/liability). Ale proč? Odkud se „český“ problém odpovědnosti vzal? Kde začal? Odkud se vůbec v našem právu vzala odpovědnost? Byla odpovědnost vždy takto paradoxní? Proč nerozlišujeme mezi odpovědností (Verantwortung/responsibility) a zavázaností (Haftung/liability) a jaké to má dopady na naše myšlení? Jaké jsou důvody „českého“ problému odpovědnosti? Je možné této problém vyřešit? A jakou roli v tomto řešení hraje nový občanský zákoník a jeho myšlenkové zakotvení? Může mít vůbec odpovědnost v současné právní teorii nějaký dobrý smysl? A pokud ano, jak tedy vypadá onen smysluplný teoretický koncept odpovědnosti? Cílem této publikace je postupně zodpovědět všechny nastíněné otázky. Předkládaná kniha tak analyzuje současný stav debaty o odpovědnosti a nabízí teorii, která umožní o tomto klíčovém institutu uvažovat v kontextu nového občanského zákoníku a která českou právní teorii přibližuje debatě o odpovědnosti probíhající v současné právní vědě v západní Evropě. Autor tu zejména pomocí právněfilozofických argumentů a metodou historické, jazykové a komparativní analýzy dospívá k novému teoretickému výměru soukromoprávní odpovědnosti, který řeší současnou paralýzu české teorie a který nám umožňuje smysluplně klást otázky po důvodech, funkci a legitimitě odpovědnosti v soukromém právu. Jasně se přitom ukazuje, že namísto otázky „Co je to odpovědnost?“ je namístě položit si otázku úplně jinou.