Mýty a tradice středoevropské univerzitní kultury

Prostřednictvím takzvaných „mýtů“ se autoři pokusili odkrýt několik problémů univerzit, které jsou z historické perspektivy významné pro evropské (středoevropské) prostředí a zvláště pak pro prostředí české. Cílem historického bádání na poli univerzitní kultury je poukázat na kontinuitu i diskontinuitu vývoje univerzit, a to od jejich středověkých počátků až po současnost. Autorům–historikům takové konstatování nestačí, ptají se dál a snaží se v knize nalézt odpovědi na otázky: V čem konkrétně spočívá tato „kontinuita“ a „diskontinuita“? Rozumíme dobře pojmům, které se používaly pro univerzitní vzdělání a bádání například ve středověku, ale třeba i v devatenáctém století? Nedošlo v novověku nebo v průběhu 20. století k takovým změnám, které zcela změnily smysl a poslání univerzit, jednotlivých fakult, očekávání veřejnosti? Nezměnila masová kultura na přelomu 19. a 20. století a posléze „masifikace“ vysokoškolského vzdělání ve druhé polovině 20. století cíle, jichž má univerzita ve společnosti plnit? Nezměnili se zásadně i „aktéři dění“- univerzitní profesoři, docenti, další učitelé a konečně studenti? Nepronikly do univerzit vlivy z ekonomiky a politiky natolik, že proměnily jejich vnitřní strukturu? A nejsou dnešní úvahy nad univerzitami, jejich ideály a potřebami, jejich bojem za samostatnost a nezávislost, jejich úsilím o konkurenceschopnost, jejich hledáním kritérií pro hodnocení výkonů, jejich vnitřní nestabilitou vlastně výrazem hluboké krize, v nichž se celý univerzitní svět nachází? Nezbývají už jen „mýty“, které nám sice pomohou zobrazit univerzitní svět včerejška, pro dnešní podobu však doposud nemáme přesnějších slov?