Cigarety se nehladí

Sám Jan Gabriel charakterizuje svou poesii takto: Nikdy nevím, co mě láká víc. Zda konkrétnost ulic, svéhlavost nároží, potrhlá gesta chodců či jen jejich stíny a tajemný odlesk věcí či těkavá hra čistě soukromého představení. Hledání tajné a ztracené řeči, stejně tak konkrétní jako abstraktní, často jen rozmazané kdesi v zapadajícím slunci nad karlínským viaduktem, banálním i poněkud zlověstným, který pouze čas od času čeří vzduch. Jako když chceme rozfoukat plamínek ve vlastním snění, aby ho o chvíli později málem zase sfoukla deklasovaná strohost a nečitelnost burzovních zpráv.Denní zprávyPřízraky jsou dnes volně k máníSetmělá prknaVlající sýrové mísyOsvětlený KyprObraz Kima jak rozhání v Koreji mrakyRozevlátým kabátemJe to stejně podivnéJako oprašovat umělecké předměty na sněhuNic vícJen v dálce někdo loví holubySchoulené mezi cigaretovými papírky