Když stříbrný měsíc šel spát

Jak mlha nad vodou, vynořují se vzpomínky na chvíle setkání s milovanou bytostí, kdy život byl plný barev na paletě, skic a obrazů vytvořených v plenéru, výstav, výtvarných Salonů, setkávání s přáteli stejných i různých zájmů. Bohatý život naplněný prací, tvorbou, láskou, přátelstvím. Je krásné, když je život naplněn něčím, co ho převyšuje, co dává příštím generacím nahlédnout a poznat jeho stopy. Tato kniha je jedním velkým poděkování za krásné životní setkání s milým a laskavým člověkem, plného porozumění a trpělivosti, výtvarníkem, malířem, grafikem, architektem Štefanem Škapíkem, význačným členem SOKOLA, a jiných společností, čestným předsedou a členem Sdružení výtvarníků ČR, z. s., kde byl předsedou 25 let. Znali jsme se neskutečných 50 let, společně se účastnili všech výstav, SALONŮ, setkání, plenérových malování. I v jeho životě nastoupil podzim, plný mlh, deště, spadaného listí, zataženého nebe, a nenávratně se blížil ke kruté zimě, přes lékařskou pomoc a naší blízkost do poslední chvíle. Tato kniha volně navazuje na předchozí vydání „Když slunce pročesává vlasy“ - o životě malíře, grafika, výtvarníka, pedagoga, Sokola a úspěšného sportovce, architekta Štefana Škapíka. Zde jsou uvedeny jeho kresby z plenéru, krajiny, architektura, kdy tyto obrázky jako pozornost dával přítomným návštěvníkům na jeho výstavě, jako poděkování za jejich účast na vernisáži. Stalo se to pak pěkným zvykem, a někteří ho také v tomto počínání následovali. Jeho přítomnost je stále mezi námi, odešel zcela v tichosti, zbyly jenom vzpomínky a jeho rozsáhlé architektonické a výtvarné dílo, četné fotografie. Děkuji za tu krásnou příležitost ho poznat, za jeho každodenní úsměv a možnost s ním být do poslední chvíle.