Monografie shrnuje problematiku průzkumu a restaurování děl Ležící torzo a Mužské a ženské torzo, určených původně pro fontánu lázeňství v československém pavilonu na světové výstavě v Paříži v roce 1937. Jde o jedny z prvních a výjimečně dochovaných uměleckých děl z plastu - acetátu celulózy. Uměleckohistorická část uvádí Pešánkovu tvorbu a vznik obou plastik v kontextu českého a světového umění. Problematika mezioborového průzkumu děl z těchto materiálů a následné restaurátorské postupy, prezentované v jednotlivých kapitolách, jsou v čském prostředí jedinečné a otevírají tak komplikovanou problematiku přístupu, ochrany a uchování uměleckých děl z moderních materiálů - plastů.