Naposledy jsem si vysnil Václava Hraběte

"Desítky vilných cigaret za noc, ve které vládne svoboda a vášnivá anarchie", takové je ladění poezie Petra Zemka. Žádné rafinované vymýšlení důmyslných metafor u psacího stolu, ale tvorba žitá, spontánní, vášnivá. Lásky bez happyendů, ale osudové. V sugestivním podání Roberta Mikluše, člena Národního divadla v Praze. A za neméně podmanivého doprovodu slovenské hudebnice, skladatelky a zpěvačky Věry Šustekové a hostů..